Podíváme na většinu důležitých věcí okolo podstatných (substantiu) a přídavných (adjectiu) jmen, tedy ukážeme jak tvořit ženský rod, jak tvořit množné číslo a jaké používáme členy.

Rod podstatných a přídavných jmen

Podstatná jména mohou být mužského nebo ženského rodu. Stejně jako v jiných jazycích, je pro ženský rod typické, že končí na a (ale v žádném případě to není pravidlo). Pokud máme nějaké slovo v mužském rodě, lze ho ve většině případů (samozřejmě tam kde to dává smysl) převést na ženský rod pomocí těchto pravidel:

Číslo podstatných a přídavných jmen

Číslo může být (nečekaně) jednotné nebo množné. Opět existují pravidla, jak převést slova z čísla jednotného do množného:

Důležitý je poslední řádek, který je díky koncovému -a aplikovatelný na většinu podstatných a přídavných jmen ženského rodu – např. dona -> dones (žena -> ženy).

Členy podstatných jmen

Člen podstatného jména může být určitý (l’article definit) nebo neurčitý (l’article indefinit) a jejich použití je prakticky stejné jako v ostatních jazycích. Tedy neurčitý se používá pokud o něčem mluvíme poprvé a určitý, když mluvíme o nějaké konkrétnější věci. Tvary členu neurčitého odpovídají pravidlům uvedených výše:

Stejně tak tvary členu určitého:

Jedinou mírnou komplikací je to, že se apostrofují v jednotném čísle ta podstatná jména, které začínají na samohlásku. A to z hlediska výslovnosti, takže bacha na h, které se nečte (např. l’hospital – nemocnice).

Členy vlastních jmen

V katalánštině se používají členy u vlastních jmen (l’article personal), pokud mluvíme o osobě, kterou známe, ale právě s ní nemluvíme. Dále se používají ve frázi „Jo soc en/el/la/l’…“ (Jmenuji se…).
V mužském rodě se používá el nebo en, v ženském la. Pokud je třeba apostrofovat, použije se l‘.
Příklady: el Rafel, en Rafel, l‘Ignasi, la Maria, l‘Anna.

Stupňování přídavných jmen

V komparativu (porovnání) se používá přídavné jméno v původním tvaru a to takto:

Superlativ se nejčastěji vyjadřuje takto: „art. és més adj. de“ – doslova tedy „něco je nej- z„. Např. „En Rafel és el més alt de tots.“ – „Rafel je nejvyšší ze všech.„. Ne všechna přídavná jména se ale stupňují takto pravidelně. Zde je pár nejužitečnějších nepravidelných přídavných jmen:

Bo (dobrý) se používá v mužském rodě po podstatném jménu, tvar bon před jménem. Tedy např. el bon alumne vs. el alumne bo (dobrý žák).
Obdobně tvar mal (špatný) se používá (v mužském i ženském rodě) pouze před podstatným jménem, tvar dolent po podstatném jménu, např. un mal alumne vs. un alumne dolent (špatný student).

Občas, hlavně v subjektivních tvrzeních, se ještě používá absolutní superlativ, který se tvoří tak, že se k přídavnému jménu připojí -íssim, např. altíssim – úplně největší.

Pár základních slovíček