Končil rok 2015 a já přemýšlel, co s volným časem, protože už jsem nemohl hrát tenis tak často jako dřív. Jako kluk jsem trávil hromadu času pařením závodních her a leteckých simulátorů, takže mě napadlo zkusit se věnovat jedné z téhle činností, ale v reálu. Takže jsem si k Vánocům a narozeninám naporoučel poukazy na „pilotem na zkoušku“ a řízení Subaru Impreza WRX STI – oboje na letišti v Dlouhé Lhotě (u Příbrami). To mělo rozhodnout.

A rozhodlo. Létání bylo moc fajn, ale nějak extra mě to nechytlo. Zato svezení v STičku! Musel jsem si připlatit nějaká kola navíc 🙂

Tím bylo rozhodnuto a začal jsem řešit, jaké zábavné auto bych si měl pořídit. Měl jsem 3 kandidáty: Mazda MX-5 (to asi čekal každý), BMW M3 E46 a Subaru WRX STi.

Miátka by byla fajn, ale v dané době se neprodával kus, který mě uchvátil. V létě jsem se pak v Miátce i svezl a byl to fajn zážitek, ale potvrdil mi, že jsem udělal dobře, že jsem nakonec sáhnul jinam. Foukání na uši mi opravdu nedělá dobře a musel bych tak asi jezdit pořád v kulichu.

S BMW M3 E46 jsem měl obrovské štěstí – zrovna byl k prodeji moc pěkný a opečovávaný kus, který majitel prodával, protože už neměl čas s ním jezdit – to jsou nejlepší koupě. Ale nakonec jsem ho zavrhl. BMW jsou skvělá auta, ale když si člověk kupuje auto pro radost, k čemuž patří i různé projížďky a setkání s dalšíma podobně postiženýma pacientama, tak ho může zajímat i to, jaká sorta lidí se okolo dané značky pohybuje. I proto jsem začal sledovat fóra a různé stránky na FB věnované Miatám, BMW a Subaru. A sorta lidí okolo BMW prostě není moje krevní skupina.

Jak tušíte, padla volba na Subaru. Jistou roli v tom hrálo i to, že pár lidí v mém okolí jsou fanoušci do Subaru, takže jsem měl spojence v nové zálibě. Teď jen najít ten správný kus. S kamarádem Maxem jsme se tak vydali podívat na jedno STIčko (blobeye, RV 2004) do Jičína. Auto jelo dobře, mělo pár kosmetických vad a kluk, co ho prodával, vypadal, že si ho koupil omylem. Protože nekupuju zajíce v pytli, dohodli jsme se na prohlídce v pražském Subaru servisu AWD. A dobře jsem udělal – celý papír popsaný závadama, mj. nejistý původ a možná manipulace s VINem apod. Reálná cena poloviční než za kolik se prodávalo. Chudák kluk – už to takhle koupil a evidentně pro něj reálný stav auta byla taky novinka.

Druhá výprava za novým miláčkem už měla šťastnější konec. Auto prodával člověk, který na jeho údržbě rozhodně nešetřil (má vlastní závodní tým), ale už ho neujezdil, tak ho prodával.
Auto jsem opět nechal prověřit u AWD, ale prošlo na výbornou, takže nebylo co řešit a 5.5. 2016 jsem ho měl doma.

Než jsem sundal pruhy, tak auto docela přitahovalo pozornost – protijedoucí auta na mě občas jakoby najížděla (protože člověk jede tam, kam kouká). Po odstranění pruhů je to vyložený sleeper 🙂